Píše se rok 2044 přesněji 12. Února. Právě nyní se v malém městečku Gonesse ve Francii se narodila malá modrooká dívenka Audrey. Bohužel nebyla zrovna šťastným darem pro její rodiče jelikož její matka pocházející z Anglie Anna při porodu zemřela. Její zdrcený manžel je nyní nucen postarat se o ten malý uzlíček “štěstí“. I přes ztrátu matky Audrey vyrůstá celkem bez problémů a to i s realitou, že je častěji s chůvou než se svým otcem který v jednom kuse jezdí na služební cesty.
Roku 2049 se do dívčinného života dostane další “člověk“ a to nová přítelkyně jejího otce Monique. Vyhodí chůvu, která pro Audrey byla něco jako druhá matka a sama se hodlá chopit mateřských povinností. Bohužel ani s Monique se dívce nežije lehce. Nenávidí jí a to nejen proto, že celý den si s oblibou lakuje nehty, češe vlasy a nebo nakupuje. Hlavně proto, že si Davida –otec Audrey- obmotala kolem prstu a ten se směle nechal do této pasti chytit. Jak později Audrey zjistila, Monique není jen obyčejná žena. Je to totiž upírka. Upírka, která přesně o rok později napadla jejího otce a zabila ho. Poté odjela z města a Audrey zůstala sama. Nedostala se do dětského domova jen díky tomu, že v městě Antagor žije její babička z matčiny strany, kterou však nikdy před tím neviděla.
U babičky Grace tak stráví své dětství a po nějaké době také zjistí že její babička je čarodějka. To právě ona jí pomůže objevit schopnost ovládání vody a o šest let později i schopnost čtení myšlenek. Naučila jí, co která nadpřirozená bytost dokáže a před kým by se měla míti zvlášť na pozoru. Babičku si zamilovala nade vše a nikdy by se jí nedokázala vzdát. Byla vlastně to nejlepší co jí v životě potkalo. Právě zde se naučila tak krásně kreslit, jelikož kreslení je o preciznosti a o trpělivosti stejně jako ovládání vody. Jen díky tomu co jí její babička naučila se dokáže každý den pohybovat mezi nadpřirozenými bytostmi bez mrknut oka.
Nyní je rok 2061 a Audrey žije stále u své milované babičky, které je nyní 67 let. Audrey je již skoro dospělá žena. Konec konců je jí 17 let. Zatím studuje a snaží se vylepšit své čtení myšlenek, alespoň do fáze kdy nebude krvácet z nosu nebo omdlívat vždy, když to udělá. Co život přichystá této slečně dál?
